Můj příběh
Naplňuje mě být s dětmi a objevovat svět jejich očima. Mým posláním je ukazovat rodičům, jak si užívat společné učení hrou a dělat z domácího vzdělávání radostnou cestu.
To je náš život
Je školní rok a my se letos už po několikáté budíme pod horami. Vykukuje slunce, obloha je jasná a zatímco většina vrstevníkům míří do lavic, my se chystáme opět na sjezdovku a těšíme se, co nás dnešní den naučí nového...
... I cesta je cíl aneb nebylo to tak vždycky
Byly doby, kdy jsem večer co večer dělala přípravu na další den a následně byla frustrovaná, že jsem se dětem netrefila do noty a nebo měli jednoduše náladu jen si hrát a dělat si své věci. A já, místo abych naslouchala jejich potřebám, tak jsem pro změnu tiskla další a další pracovní listy s nadějí, že tentokrát už to bude určitě to pravé. Prošli jsme si také vyplňováním pracovních sešitů, dodržování přesného harmonogramu... byla to dlouhá cesta, než jsme to vyladili.
Pamatuji si to jako dneska – den, kdy jsme začali doma vzdělávat naše děti. Měla jsem spoustu obav, v hlavě 1000 otázek a nejistotu, jestli to zvládneme. Před sebou jsem viděla jejich zářící oči, plné nadšení a očekávání, zatímco netrpělivě poposedávali na židlích, připraveni na nové dobrodružství.
Zatímco já jsem uvnitř sebe cítila obrovskou nervozitu. Co když to nezvládnu? Co když jim nedám to, co potřebují? Netušila jsem, že právě ten den bude začátek té nejkrásnější a nejpřirozenější cesty vzdělávání, jakou jsme si mohli přát.
Měla jsem po boku svého manžela, který mi věřil, podporoval mě a stál při mně. Přesto jsem cítila, že i on má své pochybnosti. Bylo to pro nás pro všechny něco nového, neznámého. Jsem si jistá, že bez jeho podpory, by se naše domácí vzdělávání nedostalo tam, kde je dnes.
Naše děti chodily do soukromé školy, kde byly šťastné, spokojené a nadšené z učení. Měli skvělé učitele, kamarády a prostředí, které jim vyhovovalo – neměli jsme důvod hledat něco jiného. A přesto v nás rostl silný pocit, že s nimi chceme být víc. Chtěli jsem sdílet jejich každodenní objevy, vidět jejich radost z poznávání a být u toho, když se učí nejen z knih ale i ze života. Toužili jsem jim dát víc času, volnosti a možnost objevovat svět po svém. A tak Jsme se rozhodli pro domácí vzdělávání – cestu, která nám dala svobodu učit se spolu a naplno si užívat čas, který máme.
Vím, že začátky mohou být plné otázek a nejistoty a proto ráda poskytnu své zkušenosti a podporu těm, kteří o domácím vzdělávání přemýšlejí, nebo už na něj nastoupili. Chci, aby si i ostatní mohli užívat klid, svobodu a radost učení s dětmi, bez stresu a zbytečných obav.









